U kříže

Chodily po ní pohřební průvody ještě potom, když už byla postavena silnice. Než rakev se zemřelým opustila vesnici, zastavoval zde průvod a  jeden z občanů pronesl "vejpros": "Prosím vás jménem zesnulého, jestli vám kdy ublížil, abyste mu odpustili." Tak se ptal se stupňovanou naléhavostí po třikráte. Sbor občanů odpovídal: "Odpusť mu Pánbu!" Věřilo se, že i největší zatvrzelec odpustí, aby zemřelý došel pokoje.

K tomuto kříži váže se i stará pověst o lakomém sedlákovi, který vlastnil lány polí kolem. Jen dřel a sháněl. Od rána do noci celý týden, ba ani ve sváteční dni si nedal pokoje. Čeládku nutil do práce i v  neděli. Však odcházeli mnohdy ze služby, aniž vyčkali Nového roku, kdy se služby měnily.

Byly Velikonoce a na Velký pátek měl sedlák, největší pilno. "Je třeba vozit hnůj a zítra orat", řekl sedlák ženě a čeledi. Žena odporovala: "Však víš, že bys orat neměl, protože na Velký pátek a Bílou sobotu se nemá hýbat zemí." Sedlák však na její řeči nedbal.

Rychle jezdil s fůrami hnoje, který čeleď na dvoře nakládala. Potom však přiběhli koně s potrhanými postraňky, bez vozu a bez hospodáře. Splašili se, sjeli z příkré stráně a hospodář zůstal pod vozem mrtev.

Pohřbili ho, ale v místech neštěstí bylo slyšet v noci divné vzdychání. Rodina tam nechala postavit kříž, aby jeho vina byla usmířena. Umrlčí cesta Hůrkou je nyní opuštěna a průvody se loučí u  kříže, který je postaven při silnici na konci katastru obce.

Vyvýšený starý kříž zůstal jako triangulační bod v mapách a plánech. Také jej navštěvuje každoročně skupina koledníků před velikonočními svátky, když s řehtačkami a klapačkami obcházejí ves. Třikrát obejdou kříž s říkankou: "Lidi nevěrní, hříšníci černí, kopali jámu, Ježíši Pánu, aby ho jali, ukřižovali, na Velký pátek do hrobu dali, na Bílou sobotu zmrtvých vstal." A znovu spustí zvučná náhrada zvonů "odlétlých" do Říma. Potom je tu zase ticho, jen rozkvétající šeřík, který kříž divoce odepíná, tiše ševelí, jako by šeptal staré zkazky.