Aktuality - Vzpomínka na osvobození Studené z roku 1945

……Je dopoledne, na náměstí a v ulicích jako o Božím Těle. Žehlíme prapory a vlajky, kdo ji nemá barví všelijaké hadříky na červeno a modro, aby si ji udělal. Dětem šijeme ze všelijakých zbytků praporečky a již běhají venku a mávají jimi.

               A najednou ohlušující řev a ryk. Lidé utíkají, mávají a křičí. Co se děje?

               „Rus, Rus!“ A ze všech hrdel zní jásavé „nazdar!“ Jede na motorce, zvedá ruku k čapce. Jede druhý a dole u Říhových dostal smyk. Převrhl se i s motorkou, ale nic se mu nestalo. Vyskočil, směje se a mává.

               Nový jásot, ještě větší. Jede ruské auto plné smějících se chlapců – druhé – třetí.

               Jedou a jedou…. Za chvíli je jich plné náměstí, plná ulice.

               A už jsou tu naše děvčata, naše ženy v národních krojích. Ty, co byly v noci po vsích a v úkrytech, už jsou venku. Sedají na ruská auta, na tanky, objímají ty statné, uprášené, upocené hochy. Slunce, jakoby se radovalo s námi, svítí a praží. Podáváme Rusům kvetoucí střemchu.                U radnice hraje hudba….

(Citováno z Obecní kroniky městyse Studená 1938 – 1948)