Jak Prajzi nad volky tancovali

Za Prajské války v roce 1866 tam už bylo jen selské stavení sedláka Bíny. Prajzi přitáhli z Pruska až do našich končin a nakvartýrovali se, jako všude, po domech. Báli se jich lidé, jako nepřítele, to se ví. Poschovávali kde co. Vždyť je předcházela pověst, jak vyžadují jídlo a  pití náramné, jak chytají slepice a odvádějí dobytek bez milosrdenství ba ani lidem pokoj nedají.

V ten čas už se mluvilo o míru a tak snad proto byli Prajzi v tomto kraji mírnější. U sedláka Bíny byli nakvartýrováni s vachmajstrem ještě vojáci od trenu a kuchyně. Z počátku se jich báli a chasa ze vsi sotva vycházela. Už ani hlasité řeči, natož písničky jako jindy, nebylo nikde slyšet. Brzy se ale jaksi sblížili, takže došlo i na tancovačku.

Dudy a harmonika s houslemi vykonaly své. Jen se podlaha ve velké světnici u Bínů prohýbala. Sotva však začal tanec divočejší, slyšeli všichni nějaké divné hučení, jako bučení zevnitř země, až se zarazili a  polekali. Hospodář se někam vytratil celý ustrašený, chasa i vojáci po chvíli také.

Když se to několikráte opakovalo, chasa v celé vsi si začala šeptat, že u Bínů straší. Stará babička usoudila, že se asi zlobí mrtví, kteří tu za dávného přepadení tvrze padli. Nebo že to vzdychá potrestaný Hradeček za to, že zapomněl hlídat, jak bylo tehdy jeho povinností a  nevpustil na noc do příkopu kolem tvrze vodu z Pilního rybníka.

Chasa raději začala besedovat u Tiťarů a Bínovo hospodářství se uklidnilo. Jen někdy ještě zahučelo podzemí táhlým zabučením. Hospodář i  babička dobře věděli, že to bučí voli ve sklepě pod komorou spuštění do úkrytu před Prajzy. Tanec nad nimi je vždy vydráždil a hospodář měl pilno, aby jim z druhé strany rozsáhlého sklepa hodil otýpku sena, aby utichli.

Teprve, když Prajzi odtáhli, vytáhli volky zase na světlo boží a na jaře už vypomáhali v práci. Zbytečně se však s tím hospodář nechlubil. A  tak se dlouho ještě vypravovalo a dodnes vypravuje o strašidelném tanci na bývalé tvrzi v Horním Poli.