Kámen bratří u Hůrky

Brzy však poznali tíhu života a krutost osudu. Nejdříve onemocněla a  zemřela matka. Potom byli odkázáni jen na otce a nebylo mezi nimi bývalé bratrské lásky a svornosti jako za matčina života. Což teprve, když ve  válečné vřavě, která postihla i Studenou, zahynul i otec! To už jako by všechno štěstí prchlo z jejich domu. Také hospodářství upadalo nejen vinou války, ale hlavně rozmíšek a hádkami mezi bratry.

Neshody vyvrcholily, když jeden z nich se chtěl oženit a žádal polovinu majetku. Nemohli se dohodnout nejen o pozemky, ale i o dobytek a  peníze. Často stáli proti sobě, jako nepřátelé s pěstmi zaťatými nebo s  napřaženým nářadím, které právě drželi v ruce. Ať rozhodnou zbraně, řekli si oba bratři, když jejich hádky dostoupily vrcholu!

Setkali se na svých pozemcích u lesa před Hůrkou a nastal souboj. V  témže okamžiku vystřelili a oba podlehli. Tak umírají společnou smrtí oba bratři, vinou své nevraživosti a lakomství. Lidé pohřbili oba bratry do společného hrobu na místě, kde zemřeli.

Dodnes kámen s letopočtem 1633, který stojí na okraji polní cesty označuje jejich hrob. Připomíná kolemjdoucím, že štěstí nemáme hledat v  bohatství, ale v rodinné svornosti. Pozdější majitelé Slaměného zámku postavili v těch místech v lese kapličku svaté Anny. Stalo se tak na poděkování za uzdravení jejich jediného dítěte, dcerušky Andulky. Tomuto romantickému údolí se od té doby říká "U Andulky".