V nosítkách do kostela

Otec Hozlauer majetek ještě udržel, ale synové byli nuceni vše prodat. Jejich panství koupil mocný soused Jan Jáchym Slavata a spojil s  Telčí. Koupil lacino, vždyť na rytířském dvoře zůstaly výměnkářky. Byly to dvě slečny, které se neprovdaly, protože byly chudé a jejich rodina byla bez vlivu a přízně mocnějších.

Dva bratři se uchytili jako úředníci bohatších šlechticů, sestry zůstaly bydlet v panském dvoře ve dvou pokojích a k živobytí měly deputát z Telče. Několik let uběhlo klidně. Slečny vyšívaly dárky pro své neteře, v létě sbíraly a sušily byliny a pomáhaly léčit děti i  dospělé. Teprve, když byl opraven po válce zpustlý kostel ve Studené, byl klid slečen porušen.

Jezuité, kteří ve Studené obnovili bohoslužby, navštívili i Dubenky a  zvali obyvatele na nedělní pobožnosti. Sestry Hozlauerovy zpočátku odmítaly, ale bylo jim poukázáno na to, že žijí z milosti pánů z Telče a  ti si přejí, aby byly jako šlechtičny jejich poddaným příkladem. Slečny se však ještě bránily tím, že už jsou staré a nohy jim špatně slouží. Bylo tedy přikázáno robotníkům, aby staré slečny nosili do kostela v  nosítkách.

Dokud bylo teplo, cestovalo se jim dobře. Přišla však zima a s ní vánice a závěje. Robotníci museli často odpočívat a slečny v nosítkách mrzly. Pobyt ve studeném kostele a zase návrat ve fujavici a metelici způsobil, že slečny onemocněly a jedna po druhé odešly na věčnost.

Tak se páni z Telče zbavili posledních závazků k rytířskému rodu Hozlauerů. Ale to nošení do kostela utkvělo v mysli okolních obyvatel tak, že se dosud vypráví, jak robotníci museli nosit staré slečny "Hosnauřičky" do kostela v nosítkách.